Autorka Radka Loja, publikováno na iDNES.cz
Dostali jste lepší práci. Dokončili náročný projekt. Firma má konečně stabilní příjmy. Ještě před rokem jste si říkali, že až se tohle podaří, budete spokojení. Jenže když se to podaří, radost rychle vyprchá a hned už přemýšlíte, co by se mohlo v práci pokazit nebo čeho byste mohli dosáhnout příště. Je to i váš případ? Pak je čas se nad tím zamyslet a něco s tím udělat.
Schopnost vidět rizika a plánovat dopředu je užitečná. Díky ní lidé budují firmy, splácejí dluhy nebo zvládají složité životní změny. Potíž nastává, když pokračujeme ve stejném pracovním režimu i ve chvíli, kdy jsme dosáhli toho, o co jsme usilovali. Pak úspěch jen odškrtneme a jedeme dál.
Cesta bývá zajímavější než cíl
Představte si člověka, který několik let pracuje na tom, aby získal vedoucí pozici. Učí se, přebírá odpovědnost a těší se, až dostane příležitost. Když povýšení přijde, má radost. Za pár dní ale řeší nové požadavky, složení týmu i to, zda svou roli zvládne.
Podobně to funguje s penězi. Přejeme si vydělávat tolik, abychom nemuseli sledovat každou korunu. Když se nám to podaří, často se začneme srovnávat s druhými, kteří mají větší byt, vyšší příjem nebo lépe zajištěnou budoucnost. Původní starost zmizela, ale v naší pozornosti se rychle objeví další.
Na cestě k cíli máme jasný směr a vidíme, jak se postupně posouváme. Dosažený cíl nám často přinese radost jen na chvíli. Potom se stane běžnou součástí života. Není na tom nic špatného. Byla by ale škoda, kdybychom si ani nestačili všimnout, co všechno se změnilo k lepšímu.
Proč si radost z úspěchu nedovolíme
„Nejdřív práce, potom zábava.“ „Moc se neraduj, ještě není hotovo.“ „Neusni na vavřínech.“ Podobné věty mnozí z nás slýchali od dětství. Mají nás vést k odpovědnosti, ale můžeme si z nich odnést i jiné pravidlo – radost je dovolena až ve chvíli, kdy už není co řešit. Jenže taková chvíle v práci ani v životě obvykle nepřijde. Sotva něco dokončíme, začneme přemýšlet, co udělat, abychom o dosažený úspěch nepřišli.
A svou radost často tlumíme i před druhými. Když se nás někdo zeptá, jak se máme, málokdy odpovíme: „Výborně, poslední dobou se mi opravdu daří!“ Možná nechceme vypadat, že se vytahujeme. Možná čekáme závist nebo poznámku, která nám dobrou náladu zkazí. A tak řekneme třeba jen „Jde to“. A rychle přejdeme k tomu, co nás zrovna trápí.
Nepříjemné věci navíc snadno získají naši pozornost. Zkoušíte si v obchodě oblečení. Prodavačka vám řekne, že vám to sluší. Potěší vás to. A teď si představte, že místo toho pronese: „Tohle už pro vás není.“ O které z těch dvou vět budete přemýšlet ještě cestou domů? Není divu, že si musíme toho dobrého někdy vědomě všimnout a chvíli u toho zůstat. Samo se o naši pozornost hlásí méně naléhavě než problém.
„Až“ se může pořád posouvat
Sami před sebou dokážeme radost často popřít. Řekneme si, že to nic není, že by to zvládl každý nebo že se teprve ukáže, jestli úspěch vydrží. Radovat se budeme, až vyřešíme to, co nás teď trápí. Jenže po jedné vyřešené věci obvykle přijde další. A mezitím už možná žijeme část života, na kterou jsme se kdysi těšili, ale nevnímáme to a bereme ji jako samozřejmost.
Některé věci opravdu vyžadují trpělivost a čas. Pokud však ke každému splněnému „až“ připojíme další podmínku, spokojenost zůstane stále někde před námi. Nemusíme se radovat na povel ani přehlížet problémy. Abychom ale měli radost z toho, co se nám daří, potřebujeme se občas zastavit, nechat ji k sobě dojít a neodbýt ji větou: „Ano, dobrý, ale ještě musím…“
Jak si dopřát radost z úspěchu
Když dokončíme projekt, obvykle vyhodnotíme, co nefungovalo a co je potřeba příště zlepšit. Stejnou pozornost si ale zaslouží i to, co se povedlo. Získáme tak pravdivější obraz situace a víme, o co se můžeme příště opřít.
Zkuste si po dosažení cíle odpovědět na pět otázek.
- Co konkrétně je dnes lepší než předtím?
- Kterou starost už nemusím řešit?
- Co mi splnění cíle umožňuje dělat jinak?
- Co jsem na cestě k němu zvládl, i když to nebylo jednoduché?
- Jak si chci připomínat, že se mi to podařilo?
Odpovědi mohou být docela praktické. Nemáte dluhy, můžete odmítnout úkol nebo zakázku, v týmu je člověk, na kterého se lze spolehnout, nebo se po práci vracíte domů v rozumnou hodinu. Právě takové změny snadno přehlédneme, protože se z nich mezitím stal běžný život.
Klidně si stanovte další cíl. Jen si předtím dejte čas všimnout si, že ten předchozí už jste splnili, a mějte z něj opravdu radost. Jinak můžete roky usilovat o spokojenější život a přehlédnout, že už ho v mnohém žijete. Radost si musíme umět udělat sami, protože starosti přijdou i bez našeho přičinění.
Staňte se koučem – sebe i druhých
Naše akreditované kurzy koučinku jsou určeny:
- všem, kteří chtějí získat praktické zkušenosti kouče a zároveň pracovat na vlastním osobním rozvoji, například na emočních a myšlenkových vzorcích nebo asertivitě. V kurzu se zaměřujeme na skutečné situace a problémy z reálného života;
- také jako ucelený program rozvoje měkkých dovedností, osobní zralosti a vedení lidí. Navíc získáte rekvalifikaci kouč, kterou můžete využít v různých oborech, například jako interní firemní koučové;
- náš vzdělávací program je akreditovaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Úspěšní absolventi získají osvědčení o rekvalifikaci s celostátní platností pro pracovní činnost kouč.
